CMP aneb co máme potom dělat?

Cévní mozková příhoda, známá pod zkratkou jako CMP je akutní stav, typický poškozením mozku z důvodu poruchy mozkového krevního oběhu. Definovat toto vážné postižení již umíme. Co ovšem tolik neumíme je lidsky reagovat na náhle vzniklou situaci, a to jak při akutním zásahu, tak v rámci následné terapie. Následující řádky budu věnovat zejména terapeutickému procesu, který je dlouhodobý a náročný. Přináší ovšem své ovoce.

V prvé řadě si musíme uvědomit, že CMP se nedostavuje v situaci, kdy ji čekáme. Téměř vždy se tak jedná o veliký zásah nejen do života postiženého jedince, ale celé jeho rodiny. Zkusme si představit scénář, který může nastat.

Muž, 57 let, nastane cévní mozková příhoda. Pacient je stabilizován a odvezen do nemocnice, kde se s ním následně realizuje řada vyšetření, poté následuje potřebná rehabilitace. V závislosti na formě, případně intenzitě CMP se liší její následná péče. Dopad na reálný život? S velkou pravděpodobností se muž nevrátí do pracovního procesu, a minimálně po určitou dobu se o něj musí starat rodina. To znamená, že režim domácnosti se musí plně přizpůsobit postiženému. Zmíněný muž, jenž slouží jako příklad, se totiž pravděpodobně, nebude schopen o sebe naplno postarat. U cévní mozkové příhody je velmi časté jednostranné ochrnutí končetin a získaná narušená komunikační schopnost, afázie. Porucha řeči vzniklá na této bázi, znesnadňuje komunikaci mezi rodinnými příslušníky, zejména v první fázi. Ačkoliv je rodinné prostředí podnětné, nervozita stoupá a ledový klid mizí. Jinými slovy, již v tak vypjaté situaci, ve které máte často minimum informací, hledáte jakoukoliv pomoc, potažmo se chytáte každého stébla.

Nejdůležitější je v tuto chvíli zachovat chladnou hlavu. Takřka žádný stav není neměnný, a žádná životní role není zbytečná. V tomto ohledu je důležité vytvořit, a jsem si plně vědom toho, že je to mnohdy velice náročné, atmosféru pohody a klidu. Pro rodinu jako takovou je to vždy o komplexní změně denního režimu, zkusme si, ale představit jakou nedobrovolnou změnou prochází samotný postižený. Nejenom, že musí přijmout změnu zdravotního stavu, ale hlavně novou životní roli. A zde je podpora rodiny velice důležitá.

První týdny jsou v tomto ohledu velmi náročné. Ovšem s lepšícím se zdravotním stavem, s pozitivními výstupy z terapie či celkovým dopadem vhodně zvolené rehabilitace se atmosféra jak v rodině, tak u postiženého lepší. S přibývajícími úspěchy v terapii, ale zároveň s překonáním prvotního šoku, rodina obvykle zjišťuje, že je řada možností, kde hledat cenné rady, případně pomoc. V tuto chvíli je velice důležitý pozitivní příklad a vhodná motivace. Tréninkem, potažmo terapií se začne postižený zlepšovat, což má blažený vliv nejen na jeho psychiku, ale i na duševní rozpoložení celé rodiny.

Předmětem takové terapie, je zejména zlepšit či rovnou zpřístupnit komunikaci v domácnosti. Konkrétní kroky terapeuta, který přizpůsobí terapii každému zvlášť, se soustředí nejenom na řeč, ale také na paměť, rozumové schopnosti či v neposlední řadě na cvičení mimických svalů, které se na mluvení podílejí.

Osobně se věnuji terapii těchto lidí několik let. Jako zaměstnanec Občanského sdružení LOGO mám možnosti docházet do rodin těchto lidí, a jako logoped dělat vše pro to, aby se komunikace, potažmo dorozumívání v domácnosti zlepšila. Musím říct, že terapie probíhají vždy ve velice přátelské atmosféře, nechybí nadhled, ani humor. S mými klienty se vídáme i mimo terapie, a v tomto ohledu si troufám říct, že se z nás stali v mnoha případech, přátelé. Ačkoliv se jim snažím vždy předat něco nového, až po čase jsem si uvědomil, že i oni toho hodně předávají mne. Vlastnost, kterou jsem díky nim získal, a považuji ji za velice cennou je pokora a schopnost, vážit si maličkostí. A za toto jsem jim velmi vděčný.

Mgr. Jakub Ostrý (logoped OS LOGO z.s.)