Co Máme Potom dělat?

Cévní mozková příhoda, známá pod zkratkou jako CMP je akutní stav, typický poškozením mozku z důvodu poruchy mozkového krevního oběhu. Definovat toto vážné postižení již umíme. Co ovšem tolik neumíme je lidsky reagovat na náhle vzniklou situaci, a to jak při akutním zásahu, tak v rámci následné terapie. Následující řádky budu věnovat zejména terapeutickému procesu, který je dlouhodobý a náročný. Přináší ovšem své ovoce. 

V prvé řadě si musíme uvědomit, že CMP se nedostavuje v situaci, kdy ji čekáme. Téměř vždy se tak jedná o veliký zásah nejen do života postiženého jedince, ale celé jeho rodiny. Zkusme si představit scénář, který může nastat. 

Muž, 57 let, nastane cévní mozková příhoda. Pacient je stabilizován a odvezen do nemocnice, kde se s ním následně realizuje řada vyšetření, poté následuje potřebná rehabilitace. V závislosti na formě, případně intenzitě CMP se liší její následná péče. Dopad na reálný život? S velkou pravděpodobností se muž nevrátí do pracovního procesu, a minimálně po určitou dobu se o něj musí starat rodina. To znamená, že režim domácnosti se musí plně přizpůsobit postiženému. Zmíněný muž, jenž slouží jako příklad, se totiž pravděpodobně, nebude schopen o sebe naplno postarat. U cévní mozkové příhody je velmi časté jednostranné ochrnutí končetin a získaná narušená komunikační schopnost, afázie. Porucha řeči vzniklá na této bázi, znesnadňuje komunikaci mezi rodinnými příslušníky, zejména v první fázi. Ačkoliv je rodinné prostředí podnětné, nervozita stoupá a ledový klid mizí. Jinými slovy, již v tak vypjaté situaci, ve které máte často minimum informací, hledáte jakoukoliv pomoc, potažmo se chytáte každého stébla. 

Nejdůležitější je v tuto chvíli zachovat chladnou hlavu. Takřka žádný stav není neměnný, a žádná životní role není zbytečná. V tomto ohledu je důležité vytvořit, a jsem si plně vědom toho, že je to mnohdy velice náročné, atmosféru pohody a klidu. Pro rodinu jako takovou je to vždy o komplexní změně denního režimu, zkusme si, ale představit jakou nedobrovolnou změnou prochází samotný postižený. Nejenom, že musí přijmout změnu zdravotního stavu, ale hlavně novou životní roli. A zde je podpora rodiny velice důležitá. 

První týdny jsou v tomto ohledu velmi náročné. Ovšem s lepšícím se zdravotním stavem, s pozitivními výstupy z terapie či celkovým dopadem vhodně zvolené rehabilitace se atmosféra jak v rodině, tak u postiženého lepší. S přibývajícími úspěchy v terapii, ale zároveň s překonáním prvotního šoku, rodina obvykle zjišťuje, že je řada možností, kde hledat cenné rady, případně pomoc. V tuto chvíli je velice důležitý pozitivní příklad a vhodná motivace. Tréninkem, potažmo terapií se začne postižený zlepšovat, což má blažený vliv nejen na jeho psychiku, ale i na duševní rozpoložení celé rodiny. 

Osobně se věnuji terapii těchto lidí několik let. Jako zaměstnanec Občanského sdružení Logo z.s. mám možnosti docházet do rodin těchto lidí, a jako logoped dělat vše pro to, aby se komunikace, potažmo dorozumívání v domácnosti zlepšila. Musím říct, že terapie probíhají vždy ve velice přátelské atmosféře, nechybí nadhled, ani humor. S mými klienty se vídáme i mimo terapie, a v tomto ohledu si troufám říct, že se z nás stali v mnoha případech, přátelé. Ačkoliv se jim snažím vždy předat něco nového, až po čase jsem si uvědomil, že i oni toho hodně předávají mne. Vlastnost, kterou jsem díky nim získal, a považuji ji za velice cennou je pokora a schopnost, vážit si maličkostí. A za toto jsem jim velmi vděčný. 

Jakub Ostrý, logoped